Cestování po Tunisku

Autem

Tuniské dálnice jsou podobné americkým mezistátním silnicím nebo evropským dvouproudovým dálnicím. A-1 vede z Tunisu na jih do Sfaxu. (úsek ze Sousse do Sfaxu otevřen nedávno – v červnu 2008), A-2 míří z Tunisu severně do Bizerte, A-3 spojuje západní část města Tunisu s Oued Zarga. Rychlostní limit na tuniských dálnicích je 110 km/h. Tento limit koresponduje se stavem silnic v Tunisku a s moderním vozem je ho možné dosáhnout velmi snadno. Tyto trasy se nadále rozšiřují, jak můžete vidět v některých mapách. V letech 2011 – 14 bude dokončeno spojení na Libyjskou hranici na jihu do města Ras Jedir, v dalších letech také do Ghardimaou na alžírské hranici. Ostatní dálnice jsou pouze jednoproudové a mají kruhové objezdy v místech hlavních dopravních uzlů, podle modelu využívaného v hojné míře v Evropě v současné době (přednost vozidel jedoucích po kruhovém objezdu). Následkem toho se na silnicíh kromě hlavních tras (A-1,2,3) jezdí povětšinou průměrnou rychlostí okolo 75 km/h, i přesto že maximální povolená rychlost je 90 km/h. Značky a směrovky podél všech silnic jsou jak v arabštině tak ve francouzštině.

Řízení po Tunisu samotném má mnohá specifika a úskalí, řidiči v metropoli často zanedbávají význam dopravních značek i dělící čáry oddělující jízdní pruhy, které jsou všeobecně považovány za orientační. Pokud chcete navštívit tuniskou Medinu, je nejlepším řešením zaparkovat mimo tuto oblast a dojet tam městskou úzkokolejkou (tzv. TGM) z nádraží Marsa/Carthage, zelenou tramvaj směrem (zde nazývanou Metro) do centra nebo třeba taxi z nějaké bližší okrajové čtvrti.

Autopůjčoven je poměrně hodně a lze je snadno najít, ale na místní poměry jsou poněkud drahé, cca 80 dinarů (zhruba 900 – 1100 korun českých) na den za auto nižší střední třídy jako Renault Clio.

Taxíkem

Soukromé taxislužby mají rozumné ceny i pro delší trasy, ale je důležité se domluvit na hrazené částce ještě před jízdou. Například jízdné čtyřmístným automobilem z Tunisu do Hammametu stojí zhruba 40 euro (900 – 1000 korun), do Monastiru cca. 50 euro (1100 – 1250 korun). Více informací na http://www.taxitunisie.com.

Vlakem

Tuniská státní drážní společnost SNCFT poskytuje moderní a rychlé vlaky na trasách z Tunisu na jih do Sousse, Sfaxu, a do Monastiru. Nabizí tří třídy obsluhy, jmenovitě Grand Confort (deluxe), 1.třída a 2. třída, všechny z nich jsou použitelné pro cestování. Příklad ceny např. trasa Tunis – Sousse 12/10/6 dinárů (150/120/70 korun) podle třídy.

Dobrý nápad je si koupit tzv. carte bleue, modrou kartu. Stojí asi 20 dinárů (250 korun) na týden a její držitelé mouho využívat vlaky po celé zemi, ať už to je banlieue – místní vlak nebo grande ligne – rychlík, dálkový vlak. Na dlouhé trasy si musíte předem zakoupit místenku a zaplatit poplatek 1.5 dináru (20 korun). Modrou kartu si můžete koupit i na delší časový úsek – 10 dní, 14 dní,… Jen zcela výjimečně jsou fronty u pokladen kde lze koupit lístky na dálkové trasy a trochu francouzštiny budete cenit zlatem.

Spolujízdou

Místní lidé používají tzv. louage, tedy místní sdílení taxíku (vetšinou dodávky) tam kde nejezdí autobusy nebo vlaky. V praxi to funguje tak, že tyto prostředky nemají jízdní řády, ale mají svoje stanice (obvykle blízko vlakových stanic nebo jiných dopravních uzlů), kde čekají dokud se neobjeví alespoň 8 zájemců. Jsou skoro tak levné jako cestování vlakem s předplacenou kartou, a mají pevné jízdné, takže se nemusíte dohadovat na ceně ani nebudete okradeni jako neznalí turisté.

Např. trasa z Douz do Gabes (asi 120 km) stojí 7 dinárů (85 korun). Ale mějte na paměti že ač levné, v létě mohou být louages rozpálené až na omdlení a turisté nemusejí být vždy přátelsky přijati mezi místní. Kromě toho je v Tunisku obecně známo, že louages jezdí poněkud svižně, což z nich dělá méně bezpečný způsob dopravy. Jejich výhodou je že jezdí velmi často, odjíždí jakmile se naplní všechna sedadla. Vozidla Louage jsou bílá, se širokým pruhem, podle kterého se pozná, jaké pokrývají trasy. Ty co jezdí na meziměstských trasách mezi velkými městy mají snadno rozpoznatelný červený pruh, regionální vozy mají modrý pruh a venkovské lze poznat podle žlutého pruhu (některé z těch co obsluhují zemědělské oblasti jsou celé nabarveny hnědou barvou.)

Autobusem

Dálkové autobusy, které místní nazývají „car“, jsou jednou ze způsobů jak cestovat bezpečně a úsporně, např. mezi městy Tunis, Nabeul, Hammamet, atd. Obvykle najdete autobusovou stanici v každém větším městě, autobusy na každé trase jedou mnohokrát za den (na trase Hammamet – Tunis jeden autobus každých 30 minut). Některé autobusy, které místní nazývají „car comfort“, nabízejí širší škálu služeb ve svých vozech – např. televizi, klimatizaci, apod. a to za poměrně nízké ceny.